Freeride.cz

Hlavní sekce

Lokality:
Kluci z Třebíče a Sokolí ve Whistleru a okolí

Freeride.cz » Snowboard » Články » Kluci z Třebíče a Sokolí ve Whistleru a okolí

Dan Janík, který nám každoročně posílá své cestovatelské zážitky, opět vyrazil za snowboardingem. A opět ho to táhlo za oceán. V jeho dnešním vyprávění se dozvíme, jak si užil kanadský Whistler. Oproti minulým článkům to dnes bude formou rozhovoru se svým kámošem Daliborem, který ho do Whistleru přijel navštívit.

Dva znavení kluci sedí v černým Subaru a kilometr za kilometrem se prokousávají kanadskou divočinou směr další štace - Revelstoke. Mají toho za sebou hodně, utrhli si z Whistler live stylu pořádnej kus a jejich tělesný schránky zažily středověk. Od pořádnýho prašanu, až po seriózní večírek. Prostě Whistler se vším všudy. No a tenhle kousek bude povídání o tom, jaký to všechno bylo…

D: Kamaráde, pro tebe to byl první týden v Kanadě v životě, poprvý ve Whistleru - jak se teďka cejtíš?

D: Cejtím se pěkně r….danej. Byl to vážně jen týden? Mám pocit, že jsem toho zažil víc než dost. Ještě že jedeme do „lázní“. Dostal jsem teda kemošu zabrat a bylo to fakt skvělý, jen to otočený koleno mě štve. Urvaný to snad nemám a rychle se hojím, takže snad ještě pořádně zaprášíme. Podívej na ty nádherný hory všude okolo, to je freeridovej ráj…

D: Potřeba říct, že si jel za rodinou - léta ti tam žije ségra, teďka jsem na nějakou dobu zavítal já, co říkáš tomu, jak si tady žijem?

D: Lidi si tady žijou svoje sny. Ale já jsem docela rád, že ten můj trval jenom týden. Whistler hard bro…

D: Takže asi dobrý. Pojďme od začátku, vyzvedl jsem tě na letišti, rychle nakoupit ovoce a zeleninu u Peršanů v severním Vancouveru, nějaký sushi do žaludku a hurá do hor. Co vlastně říkáš na dostupnost a jak na tebe zapůsobila tvoje první jízda autem do Whistleru?

D: Celá cesta pro mě byla úplně v pohodě. Když jsem dorazil, říkám si, vole vždyť je to kousek, měl bys zajet na návštěvu častěji. To, že jsem si vezl šunky rovnou z letiště touhle čupr károu, bylo moc příjemný a celou cestu (pozn.: při dobré dopravě trvá letiště > Whistler něco lehce přes dvě hodiny a je to 160km) jsem se kochal jako pán. Nejvíc mě asi pobavilo, když jsme se ve Squamishi přiblížili k oceánu a před sebou už jsem viděl štíty velkých hor. No ne nadarmo se místní dálnici říká See-to-Sky.

D: Jasná věc! Já už jí (See-to-Sky) jel párkrát a vždycky na mě takhle zapůsobí, to se holt nepřejí. Pamatuju si, že jsi mě po cestě překvapil, jak jsi namotivovanej lyžovat. Pro mě po pár měsících ve Whistleru čerstvá krev!…Takže jsme nezevlili, večer dali pár přivítacích piv se ségrou, ráno vše poladili a vlítli na to. Jak hodnotíš tvůj první den?

D: Musím říct, že jsem se u ségry vyspal výborně hned první noc. Aby ne v krásný kanadský chalupě. Probudil jsem se do azurovýho rána, a tak den nemohl začít líp. Po výživný a rozmanitý snídani, jak vy to tady umíte, jsem během první hodiny dal dohromady nový lyže, bundu i brejle a vyrazil svoje první nahoru lanovkou Excalibur. Služby tady teda fungujou perfektně. A kdo nechce ve Whistleru platit parkování, musí na tzv. Base II (Parking lots 6, 7 & 8)

D: Nojo, to já jsem už musel mazat hákovat. Jak jsi pojezdil a kam by si doporučil, když venku svítí a hrany máš ostrý? Já bych na Blackomb vyrazil rovnou do parku (i když můj skill je spíš na menší Whistler park) - Blackcomb Terrain Park je pro velký kluky, pro mě jen na lehký povození před prací.

D: Jo kamaráde, tvůj servis v baru u sjezdovky byl těžkej nadstandard. Díky moc za skvělý občerstvení a pivko, to po poctivým broušení sjezdovek bodlo. Jasně, v Kanadě jezdí po pistě jen lůzři, ale když není prašan, co bych v lese dělal. Hrotit tvrdý boule mě moc nebaví a byl sem nadrženej na pořádnou lyžovačku. Blackcomb je parádní hora a sjezdovky byly v perfektní kondici celej den. Ve frontě u lanovky funguje pro jednotlivce tzv. single-line, takže žádný čekání a pěkně nahoru dolů. Ačkoli bylo v areálu mraky lidí, sjezdovky byly téměř prázdný, a tak jsem měl dostatek prostoru na svůj dlouhej oblouk.

D: A co je to sakra ten oblouk?

D: To je když si dáš nohy…. (viz celovečerní film: South park - Peklo na zemi)

D: Tak paráda brácho, je dobře, že si pořádně zakrojil! Já nakrmil pár stovek hladovejch krků včetně toho tvýho a rychle domů dát pár piv a ráno shredit! Zítra se podíváme na druhou horu (Blackcomb a Whistler je spojený mega Peak to Peak gondolou).

D: Blackcomb by se dal jezdit několik týdnů a neomrzel by. Strana hory, která je otočená na Whistler Peak zvaná 7 heaven mě bavila asi nejvíc. Výhledy vážně nebeský a sjezdovka Hugh´s Heaven byla absolutní strop. Hodně se mi líbí, jak jsou tady značený freeride runy v lesích a ve volným terénu a dole vždycky cesta, která tě doveze zpět k lanovce. Těch možností vyřádit se ve strmých svazích kanadských hor, je nespočet. A když si vyhlídneš nějakou lajnu na protější hoře, stačí sednout na lanovku Peak 2 Peak (fakta o Peak 2 Peak zde), která spojuje oba vrcholky a za necelou čtvrt hodinku brázdíš Whistler. Však jsme si ten pondělní shreding pořádně užili, včetně pivka v papírovým pytlíku pěkně před likáčem na malým náměstí v Creekside.

D: Ježdění dobrý kamaráde, ale vzhledem k tomu, že si ve Whistleru, tak bychom měli užít i trochu zábavy z jinýho soudku. Já se toho tady moc neúčastním, ale spoustu lidí si to tady spojuje i s večírkem a nejen s ježděním. Dáme pár piv a vyrazíme do Garfinkels, nemyslíš?

D: Jo o Whistleru už jsem slyšel ledacos a zřejmě tady žije spousta dravců, kteří střídají powder days a powder nights. Kouknout do zdejších klubů je skoro kulturní povinností. Večírkuje se tu prej denně a vzhledem k okolnostem bylo pondělí ideální den zajít na drink. Zapařili jsme jako draci, trochu jsme v klubu hodili bokama a v úterý konečně uzrál čas trochu si po 5ti dnech ve výstroji odfrknout.

(druhý den ráno) D: To se nám to trochu zvrtlo. Ještě, že máme v lednici to Prosecco. Jak se cejtíš?

D: Pořídit k snídani Prosseco byl spásnej nápad kámo. Ze smradlavý postele poslepu rovnou do ledničky, nahmatat vychlazený pivko z místního Whistler Brewing, který tam jen zasyčelo a byl čas na luxusní snídani, ke který byla jedna lahev vychlazenejch bublinek akurát. Po hlubokomlsnejch debatách nás konečně napadlo něco smysluplnýho a vyrazili jsme na procházku a hlavně nákup do liquer storu.

(cestou do nejbližšího liquer storu pro další lahve Prosecca). Debata na téma Kanadská architektura?

D: Po cestě jsem v dobrý náladě koukal na zdejší zástavbu a povím ti, že většinová architektura je pěkněj šunt. Ty baráky ani nejsou pořádně zateplený. Samý laciný dřevostavby nebo mobilheimy. Jasně, tady ve Whistleru je hodně bohatejch lidí a taky pěknejch kanadských srubů ze dřeva, kamene a skla, ale když se podíváš kolem a kolem, standart bydlení a kvalita staveb je tady na dost mizerný úrovni.

D: Nálada se značně zlepšila, hladinky se srovnaly, potřeba dát Whistler nočnímu životu druhou šanci, nemyslíš?

D: Úterní odpoledne byla teda jízda. Led Zepelini a další poctivá muzika z gramofonu společně s praskáním v krbu dokonale ladili atmosféru a my jsme jen přilívali olej do ohně. Po práci se přidal i spolubydlící Erik a tyhle tři koně už nemohlo nic zastavit před dalším výpadem do místního streetu. To, že nás nakonec ze všech podniků vyhostili a do posledního otevřenýho už ani nepustili, svědčí o všem a vlastně se vůbec nedivím.

(Třetí den ráno) D: Cesta do liquer storu pro portský. Venku sněží a já mám v kapse dva tickety na Fresh Tracks, dem na to?

D: Třičtvrtě litrovej desetiprocentní cider k snídani byl velice osvěžující. Ty dvě lahve portskýho ke středečnímu odpolednímu menu už za tak skvělej nápad nepovažuju, ale co už. Vzhledem k tomu, že s prašanem se roztrhl pytel a zevlujeme už dva dny, bude na čase vyrazit jezdit. Říkám si, může bejt na světě lepší místo, než právě teď Whistler, kde má do zítra napadnout půl metru prachu? Asi ne. A to, že máme lupeny na Fresh Tracks je paráda, přivstaneme si a půjdeme to ráno odpanit.

D: Ve Whistleru je to honba za čerstvým sněhem a Fresh Tracks je možnost, být tam ještě trochu dřív. V 7:15 pustí „jen“ 600 lidí nahoru, kde si můžeš dát snídani, co sníš a hlavně si nahoře hodinu před všema, co čekají v druhý řadě, než otevřou resort. Protože ale napadlo pudru po stehna, my tam musíme stát nejpozději v šest. Co na to říkáš, to dáme ne?

D: To si piš. Jsem natěšenej jako kolouch na první vpich. Taky, že ráno nemůžu dospat a budím se před 5 ranní. V 6.10 už stojíme ve frontě a před náma je několik set lidí a další se neustále trousí. Varovali mě, ale takovouhle masovku jsem nečekal. Aby ne, napadlo 45 cm lehkýho prachovýho sněhu a powder day je tady prostě mainstreamová událost.

D: Vyjedeme nahoru a snídani necháme až na konec. My to jebnem rovnou dolů na Red Chair Express, sněhu je dost, není třeba nic vymýšlet - rovnou za nosem po zapadaný sjezdovce. Snídaně mají do devíti, takže to rozjezdíme a v 8:50 tam vlítnem.

D: To jsme se v tom pudru málem utopili… Po lehčí tlačenici před spuštěním první jízdy jsme vyrazili mezi prvníma a já to dolů pustil téměř straight line po neupravený zasypaný sjezdovce, kde jsem prorážel hromady prašanu. Jelo to jen na nejprudších svazích a ani tady se bez šnorchlu nedalo dýchat. Tak jsme to pořádně rozjezdili a najedli jsme se teda taky do bolesti.

D: Žaludky máme plný, pár sjezdů v nohách a lidi se teprve dostávají nahoru. Peak Express (lanovka na Whistler Peak, nejvyšší bod resortu) pomalu otevírá, tak tě vezmeme do naší oblíbený zóny okolo sjezdovky Peak to Creak (1500m vertikálních metrů dolů). Jen si musíme vystát další řadu no, to je Whistler, čekání na pudr.

D: To čekání mě tentokrát paradoxně nevadilo. Z fronty je super výhled na vyhlášenej double cliff drop „Jordan“, kde za ideálních podmínek skáčou největší borci. Celá fronta fandí a má to skvělou atmosféru. Konečně pustili lanovku a první lyžaři se objevují nad horní skálou na lajně „Jordan“. Atmosféra houstne, lyžař se poměrně dlouho rozhoduje, ale nakonec to tam pustí. První mega let, oblaka sněhu, jeden dlouhý oblouk a druhý drop, pooow, oblaka pudru, napětí a vyjel… Potlesk hůlek se line údolím pod nejvyšším vrcholem Whistler Peak. A další frajer nahoře. No pár sezón tady a snad by mě to taky lákalo, ale já jsem teď natěšenej na zdejší vyhlášený lesní terény.

Poznámka: Fotky nemáme, ale stačí si na Youtube zadat „Jordan cliff Whistler“

D: Nejdřív si dáme Million Dollar Ridge a potom až se to rozjezdí tak se vrhnem na Ciber. Lesy okolo trošku stranou od resortu. Sněhu až po kokot. No a to pořád celý dokola.

D: Moje očekávání bylo naplněný po okraj a navíc hojně přeteklo. To se těžko vykládá, navíc takhle silnej zážitek stejně nevysvětlíš. Nekonečnej a velmi rozmanitej terén, vysoký jehličnatý lesy, méně či více hustý, pařezy, zasypaný menší stromky jako skoky, ohnutý zasypaný stromy a klády, průsmyky a pláně okolo lesů, pudrový polštáře a pořád nejseš dole. A až tě tam les vykopne, dorazíš na cestu, po který se svezeš zase k lanovce na Creek Side. Nebejt toho, že jsem se při poslední jízdě nabodl pravým stehnem na větev a chvíli potom si otočil levý koleno, který se snad v pořádku vrátilo na svý místo a vypadá to, že ani vazy nepraskly, nemělo to chybu. Ale kolena i kosti tady praskají poměrně běžně, to k extrémnímu lyžování a snowboardingu bohužel patří. A já si byl jistej až moc, hrotil jsem to a na chvíli zapomněl na pokoru, a to se v místních horách nevyplácí.

D: Tenhle den jsem s tebou nedal až do konce, moje tělo bylo po našem třídenním maratonu trochu na sra.ku. Tak se vyspíme a ukážeme Whistleru záda. Myslím, že se s náma podělil se vším, co dokáže nabídnout. Za mě moooc dobrejch pět měsíců, ale poslední týden fest intenzivně bro!

D: Já si to přijel užít brácho, ale byla to snad ještě větší jízda, než jsem doufal. Počasí i štěstí nám přálo a šla nám karta od začátku do konce. Moje skvělá sestra je už tady jako doma, vlastně jsem zjistil, že už je tady mezi česko-slovenskou komunitou společně s kámošem Oslem tak trochu legenda a rozhodně na tomhle úžasným místě nejsem naposled. Zážitků mám víc než za rok a naše cesta pokračuje, to je bomba. Podívej se na ty hory okolo, to muselo bejt stvořený k backcountry ježdění a člověk to naštěstí pochopil.

D: Máš recht, tak jedem. Další zastávka - Revelstoke.

Autor článku:

Dan „Dan“ Janík
Dan „Dan“ Janík

Independent all-board loving individual

Kategorie: Lokality
Vydáno: 27. 3. 2018 v 18.00

Hodnocení článku:

Pro hlasování o nejlepší fotku nebo video se musíš přihlásit nebo se zaregistrovat.

nejčtenější Články

Nová kolekce Freeride.cz merche v prodeji!
Nová kolekce Freeride.cz merche v prodeji!

Nějaký čas to trvalo, ale konečně jsme pro vás nachystali novou kolekci Freeride.cz merche! V našem e-shopu si tak…

Čtyři jarní tipy na rakouský snowparky
Čtyři jarní tipy na rakouský snowparky

Sezóna v Čechách sice už skončila, ale to neznamená, že lyže a snowboardy hodíme někam do rohu! Naši rakouští…

Le Grind Retro Jam 2018 + Video
Le Grind Retro Jam 2018 + Video

Každý rok se na Neklidu loučí s paní Zimou ve velkém retro stylu. Dorazil k nám report z toho letošního loučení a…

Nejlépe hodnocené Články

Tři sta šedesátý první díl - upoutávka
Tři sta šedesátý první díl - upoutávka

Pravidelný pořad o freestylových sportech vysílaný na TV Nova Sport1, TV Nova Sport2 a TV Nova Action je tu s…

Duben 2018
Duben 2018

Letošní zima je sice už za námi a většina z vás se už v myšlenkách přesunula do slunečných letních dnů,…

Jarní Ledovec Klínovec 2018 + video
Jarní Ledovec Klínovec 2018 + video

Letošní konec zimy byl hodně rychlý a sníh se na konci dubna držel už jen na pár místech. Každoroční ukončení…