Freeride.cz

Hlavní sekce

Lokality:
Lukáš "Wexta" Veselý park builderem v norském Vierli

Freeride.cz » Snowboard » Články » Lukáš "Wexta" Veselý park builderem v norském Vierli

Je hodně lidí, kteří cestují po světě a plní si své cestovatelské a pracovní sny. Za prací rolbaře, park designera a head shapera se vydal i náš kamarád Lukáš Veselý aka Wexta, který svůj příběh začal ve středisku Deštné v Orlických horách, pokračoval do Kanady a do Norska. Nyní bychom ho našli na Novém Zélandu, ale dnešní příběh se bude motat především okolo jeho norského angažmá. Pohodlně se usaďte, se svým příběhem je tu další český cestovatel.

Jmenuji se Lukáš Veselý a pocházím z Deštné v Orlických horách. Poslední zimu jsem trávil na severu, kde jsem pracoval jako rolbař a park builder v norském středisku Vierli. Létošní léto jsem vyrazil na opačnou polokouli, a to na Nový Zéland, kde rolbuji ve středisku The Remarkables. Dnes ale napíšu pár příběhů o mých začátcích a mé cestě do Norska.

Všechno začalo asi před 15ti lety v Orlických horách, kdy se ješte kolotoč na Čihalce točil v rytmu punku a všichni z republiky jezdili na víkendové dýchanky do Olešnice. V tu samou dobu se pomalu začal rozjíždět i snowpark v Deštném. První sponsor Iguana, prvni boardercross style skoky, kousavé jekl raily (do teď z nich mám trauma) a vůbec první krůčky k tomu, kde je park v Deštném dnes.

U nás v Orlických horách je velká komunita lidi, kteří se nějakým způsobem pohybují okolo lyží nebo snowboardu a já měl to štěstí, připojit se k nim a vyrůstat přímo v centru dění. Akce jako Red Bull Tricky Roullete, Excelent Soldiers nebo shaping na Spring Session ve Špindlu,… Všechny tyto zkušenosti z akcí a nějaká ta omáčka navíc, mi v životopise pomohla, když jsem po maturitě odjel do kanadského Vancouveru a žádal o práci do Terrain Parku ve středisku Cypress Mountains.

Jak tam probíhal nábor? Většina lidí přijíždí do Kanady na rok, a to užívat si. Nehledají žádnou dlouhodobější práci a proto střediska v Kanadě mění každý rok podstatnou část zaměstnanců (vlekaře, instruktory, prodavače,…). Mají celkem jednoduchý a chytrý systém na nabíraní nových lidí. Vyplníte aplikaci, druh práce a co chcete dělat, dodáte email a čekáte, kdy se otevřou termíny na pohovory.

Moje chvíle přišla po pár týdnech. Lehce nervozní z prvního pohovoru v angličtině, protože čekám půlhodinový drill, jak na potítku u matury. K mému překvapení pohovor končí po pěti minutách, se smlouvou v kapse, ve středisku, kde rok před tím vyhrál Shaun White olympijské zlato v rampě.

Mám z Kanady hodně zážitků. Například hned první zimu udeřilo El Nino, takže 1256 tun sněhu odvezeného od skoků a překážek, 800 km namotaných a smotaných plůtků, asi 126 přepíchaných cedulí. Zima to byla ale úžasná - hodně ježdění, skvělé terény, lesíky, dropy, prašany kam se podíváš. Prostě dream job!

V Kanadě jsem pak zůstal jestě další dva roky a asi bych zůstal i déle, ale imigrační politika je neúprosná, takže se těsně před třetí zimou stěhuji zpět do Čech a moje cesta pokračuje na domácím písečku.

Další dvě sezóny jsem tedy strávil v Čechách. Zpět na místě činu v Deštném a v domovském Your Parku jako head shaper. Měl jsem na starost stavby a design parku. Dvě sezóny byly skvělé, nicméně bylo na čase, zase zvednout kotvy.

Všechno začíná u psaní emailů, hledání kontaktů na správné lidi, posíláním životopisů a čekáním na odpovědi. Ze zkušeností vím, že 80% středisek neodpoví, dalších 15% poděkuje, ale mají plno a zbylích 5% je potřeba chytit za pačesy a nepustit. Já byl v kontaktu s rakouskym Kitzteinhornem a norským Vierli. A po řade interview s šéfem střediska zvítězil sever.

Když jedeš do Norska tak není potřeba zařizovat si víza. Seveřané to mají chytře vymyšléné. Jedna návštěva úřadu, poté policie (když pracuješ v Norsku déle než 6 měsíců), dostaneš číslo sociálního pojištění a o ostatní se dále staráš jen online.

Své jsem si zažil už při cestě tam. Jestli chcete po Norsku cestovat, tak si vemte auto. Já jsem jel na jih a to je kolem 1200 km, z Česka se pohodlně dostanete až do Dánska na trajekt gratis. Letadlem jsem letěl na první sezónu a byl to teda zážitek. Letenka mě stála 500 korun, ale byl v tom háček, letěl jsem z Katowic. Takže obtěžkán dvěma batohy a snowboardem jsem se vydal do Polska. Při každém přestupu jsem propotil trenky, protože moje věci vážily snad 40 kg plus 10ti hodinové čekání na malém letišti v Polsku, tři zmeškané autobusy v Oslu a po jednom 300 metrovém sprintu přes vlakové nádraží v hlavním městě Norska jsem si řekl, že už na sever nikdy letadlem s báglama nepoletím.

Do Vierli jsem ale dorazil v pořádku a moje norská práce začala. Park se otevírá na začátku prosince a většinou je otevřený do druhé půlky dubna. Velkou výhodou je večerní lyžování ve středu, pátek a v sobotu. Park má výborný osvětlení a často se stává, že je přes den tzv. Flatlight a není na krok vidět. Večer se to většinou rozpustí a spolu se světlem z lamp, je vidět mnohem lépe než přes den. Pro lidi je to super, že se mohou jít sklouznut i po práci.

Před mým příjezdem se šéf zmiňoval, že chce o víkendu otevírat, ale díky shánění letek a dlouhé cestě, jsem do Vierli stihl dorazit až v pátek večer. Říkal jsem si, že na mě bude parta určitě naštvaná, že se vyhnu hned první dřině v sezóně a pak se půjdu další den jen sklouznout, ale nakonec bylo vše jinak! V pátek jsem dorazil a těšil jsem se do postele, ale místo postele mažu na kopec stavět, protože se nestíhá. Nacpu do sebe dva párky, natáhnu kalhoty a těším se, že se seznámím s crew. V parku je ale jenom šéf a rolbař. Hledám minimálně čtyři shapery, ale nikde nikdo. Nenašel jsem je ani do konce sezóny :). V tu chvíli se moje pozice mění z řadového shapera na head shapera, park designera a později i rolbaře.

Tohle je jedna z nevýhod menších středisek na severu. Díky tomu, že je pracovní síla drahá, snaží se ji minimalizovat. Byl to trochu šok, protože do Vierli jezdí trénovat celá norská reprezentace (Sandbech, Bergrem a plno dalších) a já nemám park crew. Do toho průměrný rolbař a já si říkám, že jestli tady budu stavět vše sám, tak tu nechám duši. Bohužel jsem mezi těmi dvěma párky a natažením kalhot stihl podepsat smlouvu, takže jsem byl jasnej. Není cesty zpět!

Druhý den mě šéf uklidňuje tvrzením, že má domluveného na part-time job chlapíka rolbaře, který je jeden z nejlepších ve Skandinávii. To se nakonec potvrzuje a nakonec i usedám s tímhle klukem za volant rolby a celé Norsko mi najednou začíná dávat smysl. Učí mě rolbovat park, stavět skoky a vůbec vše okolo. To ale nemění fakt, že jsem tam na vše sám.

Jednou, když jsme rolbovali, nám to lehce ujelo… :) …V parku máme super úžasný klouzavý modrý plastový truby. Jedna váží okolo 400 kilo a zrovna tyhle truby jsme potřebovali přesunout o pár metrů dál. Ve dvou lidech. Čas hoří a Odd (rolbař) říká, že si pro ně zajede, napíchne a sveze dolů. Říkám okej, tak hlavně dávej pozor, truby nemají nohy a bude to klouzat. Za chvilku slyším jak na mě zeshora troubí, zvednu hlavu a vidím 400 kilovou rouru nekontrolovaně slajdovat parkem a než stihnu pořádně zanadávat, tak už trefuje skútr. Ten si dává dvojitý rittberger a truba si vesele peláší z kopce dál. Trefuje medium line, přes první 7 m skok se vznáší jako pírko. Teď ale teprve ta nejhorší část, protože další co jí stojí v cestě, je dům našeho šéfa. Hlavou se mi hned prohnalo - obývak, truba, šéf, průser, letenka domů a čau. Naštěstí si vybrala poslední strom v cestě a bezpečně se zastavuje. Uff, takže to odnesl “jenom” novej skútr od Yamahy = alou na kobereček. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Skútr se zaplatil z pojištění a na konci sezóny zjišťuju, že na tom skútru z pojištění ještě vydělali. Ani korunka nazmar! :)

Začátkem ledna byla ve Vierli na tři tydny trénovat norská snowboardová reprezentace v čele s Torgeirem Bergremem, Monsem Roislandem nebo Marcusem Klevelandem. S nimi přijel i jejich dvorní stavitel Emil Fossheim (pro většinu známý jako zakladatel Mushroom crew a šéf Folgefonny). S ním jsme postavili dva skoky a pak už kluci jen tři týdny lítali a trénovali na Laax Open, který měli na programu po "soustředění" ve Vierli.

Do nedávna jsem si myslel, že stavět park ve dvou lidech je nemožný, ale opak je pravdou a příští sezónu jsem sám postavil Norges Cup (Norský pohár). Odd se nevrací, takže další sezónu si vše šéfuju a řídím sám.

Jeden z největších highlightu za poslední dvě sezóny v parku byl asi Banked Slalom pod záštitou Terje Haakonsena. Přijel sám velký Terje a já pro něj stavěl trať, a to při mé první sezóně jako Rookie rolbař. A to stálo další propocený trenky. Vše ale dobře dopadlo, Terke spokojenej a lidi se bavili, což je vždycky nejdůležitější.

Dva roky v Norsku byla veliká zkušenost. Krásná země, příroda, příjemní lidé. Jsem vděčný za tuhle šanci, která mě dostala do rolby a mohu pokračovat v tom co mě baví. Teďka jsem na Zélandu a další zima? Možná Norsko, možná jiná evropská země. Spolu s létem přichází i kolotoč výzev a volných pozic na rolbaře po Evropě. Takže, kdo ví. :)

Díký moc všem, kteří (jestli vůbec někdo) dočetl do konce. Málem jsem propotil další trenky u sepisování článku pro vás :).

Jako poslední věc bych chtěl poděkovat jedný úžasný osobě, a to mojí přítelkyni Teri, která se mnou byla celou druhou sezónu v Norsku. Daleko od domova byla velkou oporou a nejlepším kámošem v jednom. Co víc si přát, dekuju :).

Autor článku:

Kategorie: Lokality
Vydáno: 9. 8. 2017 v 15.30

Hodnocení článku:

Pro hlasování o nejlepší fotku nebo video se musíš přihlásit nebo se zaregistrovat.

nejčtenější Články

Bydlení na kolečkách, část VII: Jess Kimura
Bydlení na kolečkách, část VII: Jess Kimura

V sérii článků o bydlení na kolečkách jsme vám představili všechny možné druhy obytných vozů. Dnešní…

Horsefeathers ve Vrbně pod Pradědem
Horsefeathers ve Vrbně pod Pradědem

Když se setká kompletní Horsefeathers crew, vždycky to stojí za zdokumentování. Vždy je to totiž zábavná a…

Patagonia a Easter Island by Míra Kube
Patagonia a Easter Island by Míra Kube

Míra Kube, milovník splitboardingu, cestování a člověk, který nás zásobuje parádními příběhy, vyrazil na svou…

Nejlépe hodnocené Články

Bydlení na kolečkách, část VII: Jess Kimura
Bydlení na kolečkách, část VII: Jess Kimura

V sérii článků o bydlení na kolečkách jsme vám představili všechny možné druhy obytných vozů. Dnešní…

Tři sta čtyřicátý čtvrtý díl - upoutávka
Tři sta čtyřicátý čtvrtý díl - upoutávka

Pravidelný pořad o freestylových sportech vysílaný ve středu a sobotu na TV Nova Sport1 a TV Nova Sport2 a TV Nova…

Srpen 2017
Srpen 2017

Jak si vedly jednotlivé přispěvky našeho magazínu v měsíci srpnu? Opět si uveřejníme nejsledovanější videa jak…